Jak vypadá manažer budoucnosti?

Obrázek uživatele Richard Smejkal

Když jsem docela nedávno se studenty vedl diskusi o nejlepším možném vzdělání a o nejlepší možné kariéře, instinktivně jsem se klonil k širšímu pojetí vzdělání. Tedy takovému vzdělání, které studenta dobře připraví na pestrý svět  různých profesí. Až na některé úzce specializované profese (například lékařství, architektura, advokacie) je naivní se domnívat, že pro život stačí získat jedno vzdělání v jednom konkrétním oboru. Pokud chce student dosáhnout kariérního úspěchu, měl by se připravit na to, že jeho vzdělání bude muset být natolik pestré jako pestrá budou jeho zaměstnání. Zkrátka a dobře s jedním vzděláním a s jednou profesí si zřejmě nevystačí.
Tolik tedy mé úvahy adresované diskutujícím studentům. Shoudou okolností se mi vzápětí do rukou dostal článek zveřejněný v Harvard Business Review (v čísle 9/2013, “Triple-Strength Leadership”, strana 45-56), který ve svých úvahách jde ještě dále, než jsem si ve své fantazii připouštěl. Upozorňuje na nový trend, který se na vrcholových manažerských pozicích uplatňuje, a to sice důraz na zkušenost manažerů ze tří sektorů: soukromého, veřejného a neziskového.
Článek si všímá, že takoví manažeři jsou nedostatkoví a přitom velmi žádaní. Jako pěkný příklad je zmíněna firma Coca-Cola, která najmutím takového manažera vyřešila svůj zásadní problém s vysokou spotřebou vody při výrobě svých nealkoholických nápojů. Tento zdánlivě ekonomický problém se stal pro firmu najednou problémem sociálním a společenským. Impulsem byla negativní kampaň vedená proti firmě v Indii, kde veřejná správa a zástupci neziskového sektoru ostře vystoupily proti Coca-Cole, která zde na výrobu jednoho litru sladkého moku potřebovala 3 litry čisté vody. Kdyby šlo o čistě ekonomický problém, jistě by zůstal za dveřmi účtárny Coca-Coly, ale veřejný a neziskový sektor z toho učinil téma společenské a velmi provokativní. Najednou bylo ohroženo strategické směřování firmy a to nejen v Indii, a tak nezbylo než najmout Jeffa Seabrighta, odborníka na business, politiku i neziskový sektor, který zpracoval funkční plán snížení nároků na vodu ze tří litrů na dva a do šesti let na 1 litr.
A nešlo zde jen o ekonomický plán, do celého procesu byly šikovně zapojeny i neziskové organizace na ochranu přírody (např. Greenpeace) a veřejné instituce (např. USAID - agentura pro mezinárodní rozvoj). Kdo byl původně proti se najednou stal součástí plánu. Jinými slovy Coca-Cola nechtěl zůstat v izolaci, nechtěla válku, zvolila spolupráci. Tolik slova zajímavého článku.
Pokračujem v úvahách ale dále. Právě schopnosti vrcholových manažerů propojit všechny tři sektory dohromady jsou dnes hodnoceny jako nejžádanější. Jak se k nim však dopracovat? Cest je několi. Jednak může pomoci praxe, tedy vyzkoušet pracovat nejen v soukromé společnosti, ale i ve státní nebo nevládní organizaci. Je tu však ještě jedna možnost - vzdělání. Pokud student nelpí pouze na jedné úzké specilizaci, má velkou příležitost sestavit si svůj studijní plán tak, aby do něj zahrnul jak čistě “praktické” předměty, tak i předměty, které rozvíjejí jeho všeobecný rozhled, schopnost překročit zažité standardy, získat tzv. “kontextuální inteligenci” apod. A nemusí jít jen o bakalářské nebo magisterské studium. Důležité je i pregraduální a nebo i postrgraduální studium.
Jsem rád, že naši studenti mají možnost už na samém počátku své studijní dráhy ochutnat předměty z humanitní oblasti a možná, že právě tento základ a širší rozhled jim jednou bude přínosem, až se o nějakou prestižní pozici budou zajímat a snad si i vzpomenou na naše slova, že všeobecná vzdělnost studentů je někdy důležitější než formální vzdělání v jednom oboru.